Kronika vycházek (2. část)



-- přečtěte si o vycházkách 1 - 8 nebo přejděte na nejnovější stránku --


* * *

VYCHÁZKA ŠESTNÁCTÁ, 9. září 2010 - Věž kostela v Unhošti
zapsal a vyfotil: Martin

Farní kostel v Unhošti

Vyhlídkový ochoz věže farního kostela v Unhošti (městysi ve směru na Kladno), jehož návštěvu zařídil pan domácí, „Unhošťák“ Zdeněk Hašek, zlákal 11 členů KPR a 3 hosty. Jeden z členů kvůli menší havárii vozidla k cíli bohužel nedorazil, nahradil jej však člen z nejméně očekávaných, Brňák Jara Klement!

Světe div se, příměstským autobusem zastavujícím téměř na náměstí nedorazil nikdo. Pětice cestujících veřejnou dopravou upřednostnila v odpolední špičce pohodlnější vlak a prošla se více než 2 km dlouhou cestou z vlakového nádraží, Honza tradičně dosupěl na bicyklu. Dochvilnost tentokrát byla ctností všech zúčastněných! Po přivítání se se správcem kostela a tradičním společném snímku s věží v pozadí přišel na řadu výstup okolo šestice zvonů do světničky, v níž přebýval věžník. Věž je unikátní tím, že otevřený ochoz se nachází pouze na jedné straně, a to směrem k upravenému náměstí s novou dlažbou. Výhled nás docela překvapil, bylo vidět od Kožovy hory přes Svárovskou lípu a okolí Unhoště po Zličín, sem tam se objevil nějaký vrcholek Křivoklátské vrchoviny. Počasí nám opět přálo a výhledy byly optimální.

Po sestupu z věže se většina z nás odebrala do blízké pizzerie, kde jsme v jednu chvíli tvořili jediné osazenstvo. Na nějaký čas se restaurace proměnila v čekárnu, neboť na takové návaly skutečně nebyli zařízení! O to více prostoru jsme měli k družnému hovoru. Tradičně nejdéle vydrželi Helena, Aleš, Honza, Martin s Evou a Iveta. Navzdory tmě se i zpáteční cestou vydali pěšky na vlak (Aleš s Honzou z utajených důvodů do vzdálenější zastávky Pavlov, zbylá čtveřice na nádraží Unhošť). Nikdo se nedivil, že pod Martinovým vedením bylo zapotřebí noční regionovu dobíhat, ale zvládli jsme to bez újmy na zdraví a díky shovívavé paní průvodčí i bez přirážky k jízdnému za nástup v obsazené stanici. Děkuji všem za účast a přispění k přátelské atmosféře této zajímavé akce!

Výhled na náměstí Výhled na náměstí Výhled na náměstí Výhled na městečko

Pohled k západu Výhled na Unhošť Zvon umíráček a ochranná síť Farní kostel v Unhošti
* * *

VYCHÁZKA PATNÁCTÁ, 19. srpna 2010 - Vyhlídková cesta Roztockým hájem
zapsal: Martin, snímky: Martin (výhledy) a Zdeněk (společné)

Podvečer pro vycházku jako stvořený. Vzduch pročištěný po přeháňce, polojasná obloha. Příjemné teplo, ne však horko. Těžko říci, proč jsme se sešli jen tři (Olga, Helena a já). Naštěstí se k nám (a současně do KPR!) přidali manželé Vlasta se Zdeňkem, na vycházku dorazili i s neteří a bylo nás tak celkem šest.

Vysloužilým pantografem přezdívaným Žabák jsme dojeli do Sedlce. Po jindy tradičních autařích ani vidu, ani slechu. Že by je byl odradil kopec? Stoupání od přívozu k málo známé skalní vyhlídce nás pozitivně naladilo. Schody jsou opravené, cesta lesem osvěžující. Následné pohledy z vyhlídkové skalky na oblouk Vltavy a část Prahy od Čimic přes Žižkov a Vyšehrad až téměř po Pražský hrad byly jasné a velmi nás potěšily. Po společném vyfocení jsme se jimi kochali přes půl hodiny, Zdeněk ochotně půjčoval dalekohled.

Na Suchdolské skalní vyhlídce Pohled do údolí Vltavy, v pozadí Trója

Také další část trasy vedla přírodou, již bez převýšení. Z holé pláně se nám nejdříve vyjevil i Pražský hrad a Petřín, pak nás i výhledy pohltil les. Žlutou značku jsme sice záhy ztratili, ale drželi směr Roztoky. V družném hovoru jsme prošli celým Roztockým hájem a kolem ateliéru Zdenky Braunerové a napojení nové přeložky, vyhýbající se úrovňovému křížení se železnicí, vystoupali až na Tyršovo náměstí. Závěrečným vyhlídkovým objektem byla terasa hotelu Academic, na kterou jsem domluvil vstup. Pohledy odtud na Prahu byly netradiční a na Roztoky jedinečné, což jsme všichni ocenili. Výpravu jsme zakončili posezením v příjemné atmosféře hotelové restaurace. Děkuji všem za fajn společnost! :-)

Před hotelem ACADEMIC Výhled z hotelové terasy Pohled na bohnický kostel a vodárenskou věž Pohled k náměstí a mlhy nad řekou Západ slunce

* * *

VYCHÁZKA ČTRNÁCTÁ, 29. července 2010 - Vyhlídková terasa Tančícího domu
zapsal: Martin (s použitím Wikipedie), snímky: Martin

Volba cíle 14. pražské vycházky rozhodně nebyla náhodná. Jednak jsme prostřídali dlouhou procházku s poklidným setkáním, jednak možnost veřejně navštívit tuto vyhlídku byla pro naprostou většinu z nás překvapením! Nevěděla o ní dokonce ani Helena...

Tančící dům (alias Ginger and Fred) byl dokončen v roce 1996. Najdeme jej na pravém břehu Vltavy na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. Jde o první stavbu světoznámých architektů, která byla v hlavním městě po sametové revoluci realizována. Pojmenován je podle tvaru svých dvou nárožních věží, inspirovaných slavným meziválečným tanečním párem Freda Astaira a Ginger Rogersové. Tančící dům navrhl Vlado Milunić spolu s Frankem O. Gehrym, kterého k projektu přizval investor.

Tančící dům Výhled na Hradčany Palackého most Pohled k Šítkovské věži Pohled přes Vltavu ke Strahovu

Jeho stavba rozpoutala nejrozsáhlejší veřejnou diskusi o architektuře v Praze. Tančící dům dostal jedno z ocenění v kategorii designu v anketě amerického Time. V českém časopisu Architekt se dostal mezi pět nejvýznamnějších českých staveb 90. let. V budově, kterou financovala Nationale Niederlanden (dnes ING), jsou kanceláře, luxusní kavárna a restaurace.

Venkovní vyhlídková terasa v 7. patře je přístupná v pracovních dnech mezi 16. a 18. hodinou; podmínkou je zakoupení nápoje v přízemní barové restauraci. Detailní pohledy na Vltavu se svými mosty, vlnící se metropolí, a okolní dominanty (nádherně opravená Šítkovská vodárenská věž, Petřín, Děvín, Hradčany) vytvořily báječnou kulisu pro vzájemnou komunikaci; nahoře jsme pobyli až do 18. hodiny, která se jako obvykle přiblížila až příliš rychle...

Pohled k Petřínu Pohled k Mánesu a na Hrad Šítkovská vodárenská věž Detail terasy KPR na terase

* * *

VYCHÁZKA TŘINÁCTÁ, 15. července 2010 - Z Vyšehradu do neznáma
zapsal: Aleš, fotky: Martin

Z Vyšehradu do neznáma nebo také za rozhlednou z kopce, tak by se dala nazvat 13. pražská vycházka Klubu přátel rozhleden.

Vzhledem k termínu letních dovolených měla vycházka tentokrát komornější podobu, u vyšehradské rotundy se nás tentokrát ve čtvrteční podvečer 15. července sešlo 8 včetně nové členky Michaely (devátá Dana se z pracovních důvodů přidala až na věži). Po půl šesté jsme se vydali společně na vycházku s utajeným cílem, který tentokrát znal pouze Martin. Účastníkům byly sděleny pouze indicie.

Společně jsme se zastavili na vyhlídkové terase Vyšehradu, odkud se nám nabídl krásný pohled na Vltavu pod námi a střechy pražských budov. Pak jsme se vydali dolů k řece k Podolské vodárně a po nově zbudované stezce pro pěší těsně při vodě pokračovali pěšky směrem ke Dvorcům. Tipů, co my mohlo být zkraje avizovaným bonbónkem této vycházky, padalo celou cestu mnoho, rozluštění však přišlo až ve chvíli,kdy jsme na Dvorcích místo do předpokládané tramvaje sedli do přívozu linky P3 a vydali se na plavbu na druhý břeh k Lihovaru. Čerstvě nažluto natřená věž na Císařské louce, postavená v polovině minulého století jako věž rozhodčích při mistrovství světa ve veslování na Vltavě, byla vidět již během jízdy.


Společně na Vyšehradě Věž na Veslařském ostrově Pohled k Podolské vodárně

Od přístaviště zbývalo ke věži již jen pár minut chůze. Správce areálu nás přivítal vskutku vřele, odvedl nás na věž a strávil tam s námi více než půl hodiny. I když je věž přímo nad řekou, údolím řeky je vidět až ke Zbraslavi a směrem do centra je možno spatřit například věže vyšehradské katedrály, poblíž ní naše vycházka začala. Po nabažení se výhledem bylo obzvláště příjemné občerstvení v místní restauraci přímo nad řekou, v níž jsme toto setkání také ukončili.


Martinova fotogalerie
* * *

VYCHÁZKA DVANÁCTÁ, 1. července 2010 - Pepř a Husův sbor v Jílovém
zapsal: Martin, snímek: Dana

obrázek Jílové

Jedna rozhledna a jedna historická věž, to byla náplň další čtvrteční vycházky. Díky dlouhým dnům jsme obojí zvládli ještě po práci, navzdory zácpám mezi Prahou a Jesenicí. Vzhledem k dovoleným se nás na jílovském náměstí sešlo pouze 9. Počasí bylo červencově teplé, horko se ale dalo snést. Nejdříve jsme navštívili zdejšího faráře Husova sboru mgr. Polinského, který nás nejen pustil na ochoz věže Husova sboru, ale pak nás pozval do citlivě řešené kaskádovité zahrady, pohostil bílým i červeným vínem a pohovořil o historii místa i kostela samého. Na místě jsme pobyli asi tři čtvrtě hodiny.

Poté se odpojila první trojice z důvodu časové tísně před odjezdem na dovolenou a šestice „ne-dovolenkářů“ pokračovala nahoru k rozhledně na Pepři. Výhledy byly lehce nadprůměrné, mohli jsme si tak identifikovat Konopiště, Chlum, Chvojen, Červenou horu, Veselý vrch a Javorovou skálu a hřeben Krušných hor se na horizontu dal pouze tušit. S ohledem na pokročilý čas jsme po návratu do Jílového využili Michalova automobilu, dva členové se vrátili po nanejvýš vydařené akci příměstským autobusem.

* * *

VYCHÁZKA JEDENÁCTÁ, 6. května 2010 - Altánek na Petříně a žižkovské vyhlídky
zapsal: Martin


Po vítaném prodloužení dnů jsme uspořádali první jarní pražskou vycházku a její atmosféra byla bez nadsázky velmi romantická. To bylo dáno jak májovým obdobím, tak tajemnými a méně známými zákoutími, jež jsme navštívili. Sešli jsme se v 16:30 u lanovky na Újezdě a společně vyjeli na vrch Petřín. Helena s Martinem představili společně připravený program: Martin první část, petřínský vyhlídkový ateliér, Helena část druhou, vyhlídkovou vycházku po Žižkově.

Vyhlídkový altánek v Petřínských sadech těsně přiléhá k hladové zdi a někteří členové připomněli jeho někdejší běžnou přístupnost. Jeho atraktivitu zvýšilo nedávné zastřešení; červená stříška se dnes blyští do daleka, díky ní jsme altánek znovuobjevili i my. Akademický malíř pan Pavala, majitel domku, k němuž ateliér přiléhá, nás po telefonické domluvě pustil na vyhlídkovou plošinu. Bylo těsně po dešti, viditelnost tak byla jen průměrná, přesto pohledy z netradičního místa byly zajímavé. Škoda jen, že vyhlídka zvolna zarůstá, neboť nedochází k prořezu větví okolních stromů.

Martinova fotogalerie

Druhá část vycházky se odehrála na druhé straně řeky, bylo tedy zapotřebí se přesunout tramvají č. 9 na zastávku Nákladové nádraží Žižkov. Zde v přilehlém parčíku byl start pochodu organizovaného jistou zdravotní pojišťovnou „Vyhlídky Prahy 3“. K dispozici byly pečlivě zpracované propozice včetně komentáře k jednotlivým místům. Bohužel s ohledem na možnost přeháněk se většina účastníků odpojila a zůstala pouhá čtveřice milovníků pražských zákoutí – paní Hemzalová, Helena, Iveta a Martin. A dobře udělali: deštníky nakonec nejenže nebyly zapotřebí, ale obzory se po dešti rozjasnily a výrazně tím předčily výhledová očekávání. Vytyčená trasa, která vedla kolem nového sídliště výškových budov Central Park přes parčík nad Parukářkou (naučná stezka) a Vrch sv. Kříže na Vítkov a dále na Ohradu, Pražačku a Krejcárek, měřila nejméně šest, možná i sedm kilometrů!

A nešlo jen o výhledy. Nová naučná stezka, novodobá výstavba, kostel sv. Anny, bývalý areál firmy Sellier & Bellot s dochovanou správní budovou či komínem obklopeném novou zástavbou, historicky významný památník na Vítkově i zmínky o bývalých usedlostech na Parukářce, Pražačce či Ohradě vycházku velmi zpestřily a obohatily naše poznání. Smyslům pak lahodila vůně všudypřítomných šeříků a šikovně zvolená trasa většinou po nedávno upravených, vyasfaltovaných parkových stezkách, čímž jsme se vyhnuli automobilům i bahnu v celé délce trasy. Největším překvapením byl prořez stromů pod vítkovským altánkem, podvečerní rozhledy na centrum, severní a západní část Prahy a Roztoky tak byly nenarušené a velmi půvabné. Prakticky celá trasa však byla protkána výhledy na nejrůznější místa Prahy, od Vršovic přes Vinohrady, Staré Město, Malou Stranu, Hradčany a Letnou až po Bohnice, Prosek a Kbely. V družném hovoru jsme pokračovali i po Helenině odpojení, a to až do cíle v restauraci na Krejcárku, kde jsme povečeřeli a navzdory odlehlosti místa zde setrvali až do pozdních večerních hodin.

* * *

VYCHÁZKA DESÁTÁ, 23. ledna 2010 - Věž katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha
zapsal a vyfotil: Martin


Desátá vycházka KPR neměla pouze „malé“ jubileum, ale i účastnický rekord - mrazivý sobotní výstup na věž chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě si nenechalo ujít 59 osob (z toho asi 25 členů KPR)!

A mohlo jich být i více – před hlavním vchodem do chrámu se nás sešlo odhadem téměř sedm desítek. Stala se však nemilá věc, průvodce nikde. V téměř sibiřském chladu nic příjemného... Hledali jsme jej, kde se dalo – uvnitř katedrály, v infocentru, na recepci Správy Hradu, marně. Jméno jsme zjistili, ale mobilní telefon na něj nikdo neměl. Bylo to napínavé, ale pro mě jako organizátora náročné, neboť přišedší skupina byla již v napjatém očekávání zajímavého výstupu.

Další mrzutostí bylo počasí – v Praze nebývají zimní inverze příliš „husté“, ale tahle byla. Snad jediná v celém týdnu (v neděli ji vystřídalo mlhavé, ale přece jen sluníčko). A teď, babo raď. :-)

Naštěstí se ukázalo, že šlo jen o přechodnou komplikaci: pan průvodce nenašel včas klíčníka. Inu, ten jistě logicky neočekával, že právě třetí lednovou sobotu přivítá věž katedrály Klub přátel rozhleden! S ca. 25minutovým zpožděním jsme se tak přece jen dostali nahoru. Několik jedinců (nečlenů klubu) čekání vzdalo a odešlo – vstupné 10 Kč jim bude ovšem vráceno – a nás ostatní již čekal výstup po 287 (nebo 284, jak kdo napočítal) schodech na ochoz. Ten je velmi prostorný, takže jsme se vešli a dosyta se mohli vynadívat na stověžatou matičku Prahu. Vyhlídka se nachází ve více než 70 metrech a jde tak nejen o nejvyšší výstup vlastními silami nejen v Praze, ale i jeden z nejvyšších v celé republice! Výhledy na zasněžené střechy a Petřín byly velmi zajímavé, bohužel dál než k Vltavě jsme neviděli. Nakonec vcelku úspěšnou akci bych proto chtěl časem zopakovat!

Pohled z věže katedrály Pohled z věže katedrály Pohled z věže katedrály Pohled z věže katedrály Chrám sv. Mikuláše

Po sestupu z věže jsme pokračovali (již jen část členů KPR) pěšky do Dejvické sokolovny, tam se občerstvili a zahřáli a kdo měl zájem, mohl se zúčastnit burzy pohledů manželů Fukalových. Setkání trvalo až do 14:30, kdy jsme tuto zajímavou akci zakončili. Ještě jednou děkuji všem za účast, koho neodradilo mlhavo ani čekání na průvodce, a přeji další pěkné výhledy!

VYCHÁZKA DEVÁTÁ, 31. prosince 2009 - Silvestrovské Vinohrady
zapsal: Aleš, fotky: Martin

Devátá vycházka KPR po pražských vyhlídkách byla tentokrát zajímavá už dnem svého konání. Tím byl totiž poslední den roku 2009, a jak jinak by měli rozhlednáři oslavit Silvestra než výstupem na vyhlídkovou věž?

Sešli jsme se v půl druhé odpoledne na stanici metra Náměstí Míru a pěšky se odebrali do nedalekých Bezručových sadů, na jejichž rohu stojí objekt Husova sboru. I přes tento podivuhodný termín se nás sešlo celkem 17! Nejprve jsme vystoupali na terasu objektu vedle věže, odkud se naskytl výhled zejména na jižní část Prahy, tj. Modřany, Bohdalec, Jižní Město a dále směrem k Říčanům. Bohužel severní část města je odtud ještě "přerostlá" okolní zástavbou, mj. i bývalou Vinohradskou vodárnou stojící v těsném sousedství.

Silvestrovské Vinohrady Silvestrovské Vinohrady Silvestrovské Vinohrady

To však začalo některé z nás hlodat a debata se stále více stáčela k věži kostela s kalichem. Nemuseli jsme ani moc přemlouvat, a ochotná paní farářka nám odemkla zámek. Věž není nijak zakrytá, takže výstup po točitém schodišti je docela vzdušný. Schodiště končí asi 7 metrů pod vrcholem věže, ty je potřeba zdolat po žebříku. Kdo si však troufl až sem, byl odměněn kruhovým výhledem na hlavní město.

Silvestrovské Vinohrady Silvestrovské Vinohrady Silvestrovské Vinohrady


Zdrželi jsme se tu více než hodinu, a poté se ještě většina z nás přesunula pěšky do vinohradských sadů Gröbovka, kde jsme rok 2009 zakončili nejen výhledem na dole ležící Vršovice, ale též malým posezením v nedávno zrekonstruovaném viničním altánu!

Silvestrovské Vinohrady Silvestrovské Vinohrady Silvestrovské Vinohrady

Fotogalerie Dany Voříškové

Do nového roku všem přejeme hodně zdaru a přidejte se k nám! Za pražské rozhlednáře Jarda, Helena, Aleš a Martin.