Kronika vycházek (3. část)



-- přečtěte si o vycházkách 9 - 16, o vycházkách 1 - 8 nebo přejděte na nejnovější stránku --


* * *

VYCHÁZKA DVACÁTÁ ČTVRTÁ, 15. září 2011 - Věž ZŠ v Resslově ulici

text a snímky: Martin

Základní škola Resslova 10

V 16:45, za velmi příjemného počasí babího léta, postával za (toho času zahalenou) sochou Františka Palackého na Palackého náměstí slušný hlouček účastníků: až na Gepa se dostavili všichni přihlášení. Nový účastník Milan si sice spletl Palackého s Jungmannem a dostavil se na náměstí Jungmannovo, o to originálněji se nám však představil. Po písemném stvrzení odpovědnosti za nestandardní výstup (nakonec se ukázalo, že nebylo potřeba) jsme se vydali směrem k cíli vycházky, základní škole v Resslově ulici.

Věžička byla v pozvánce představena toliko na snímku: mohli jsme si tak pocvičit znalost pražského centra. Zajímavé bylo, že věž kromě tří Pražanů s jistotou poznal i host Jara Klement, přijedší až z Brna. Na "meeting-pointu" byla identita prozrazena, a vydali jsme se tedy zadem k hlavnímu vchodu školy. Vzhledem k tomu, že budova se nachází v tomto směru v husté zástavbě, po celou dobu jsme věž vůbec nespatřili!

Zámek po rekonstrukci

Brzy nás již vítal pan školník a vedl nás po schodech nahoru. Očekávané strmé žebříky se nekonaly, veskrze pohodlné schodiště nás dovedlo až na bytelný ochoz s opraveným a nově natřeným zábradlím. Nazelenalá barva věžičky zvláštně kontrastuje s typickou červenou střechou. Všimli jsme si, že okolní zástavba již na mnoha místech pozbyla svůj původní charakter: to bylo zřetlné zejména ve směru "od centra" (k Albertovu); na druhé straně ve směru ke Zbořenci se tyčí prastarý a dávno nefunkční komín. Ve vzdálenějších partiích jsme pozorovali Petřín, Ládví, chrám sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Národní divadlo a Žižkovský vysílač; v těch bližších pak Moráň, Tančící dům a pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje, v jehož kryptě se ukrývali účastníci atentátu na říšského protektora Heydricha.

S výhledy jsme byli maximálně spokojeni, a to i díky ideálnímu zářijovému počasí. Na ochozu jsme strávili celou půlhodinu. Cestou dolů jsme se vyfotili na školních schodech, před školou ještě chvíli popovídali a pak se rozešli k domovům.

Martinova fotogalerie

* * *

VYCHÁZKA DVACÁTÁ TŘETÍ, 8. září 2011 - Věž krčského zámku

text: Martin (s využitím Wikipedie), snímky Martin (1, 3, 4), Jarda (5), Wikipedia (2)

Na věži zámku v Krči

Na místě dnešního zámku, který se nachází přímo u nádraží Praha-Krč, kdysi stávala tvrz objevující se v záznamech majetku vyšehradského proboštství z roku 1273. V roce 1420 byla tvrz dobyta husity pod vedením Jana Žižky z Trocnova, kteří šli na pomoc Praze proti císaři Zikmundovi. Během 16. století se její majitelé rychle střídali a tvrz byla zanedbávaná. Kolem roku 1620 proto byla označována jako pustá. V roce 1627 objekt získal řád obutých karmelitánů od sv. Havla, který si zde zřídil své vrchnostenské sídlo. Po zrušení řádu se v držení zámku vystřídalo několik majitelů, z nichž nejvýznamnější byl JUDr. Schlosser, který také provedl novogotickou přestavbu a rozšířil zámek o jižní část – velký sál.

Od konce 19. století až do znárodnění v roce 1948 zámek vlastnila rodina Welzova. Jejím potomkům byl také navrácen v restituci. V roce 2003 prošel celkovou rekonstrukcí a později byl přeměněn na čtyřhvězdičkový hotel. V blízkosti byl vybudován golfový areál. (Podle informace Vládi Šembery jsou používány speciální míčky, které pokud spadnou do přilehlého rybníčku, zůstanou plavat na hladině.)

Zámek po rekonstrukci

Část naší party se sešla v obstarožním voze 010 zvaném "krabice", který jezdí na rameni Praha hl.n. - Vrané nad Vltavou naštěstí s dostačující frekvencí. Zbytek zájemců čekal před objektem. Zajímavá byla již samotná cesta vzhůru na tento vskutku neobvyklý objekt. Ostatně sama recepční, která nás vyvedla na střechu věže, přiznala, že nahoře dosud nebyla. Cesta vedla velmi úzkým točitým schodištěm s nebývale vysokými dřevěnými stupni; celkový počet schodů byl 51. Na střeše je vybudována dřevěná plošina, která má technologický účel - eventuální obsluhu klimatizačních jednotek, které jsou umístěny v nepřístupné části střechy.

Již v pozvánce jsem předesílal, že výhledově bude objekt slabší. Dohlédli jsme na zámecký park s majestátními stromy, golfovým hřištěm a již zmíněným rybníčkem, na část krčského nádraží a částečně do novodobé zástavby za ním. Přivítali jsme dvě nové členky, Kateřinu a Hanku, a nečlena Ríšu. Tříčlenné jádro skupinky zakončilo celou akci večeří na Budějovické. Na horním snímku zleva: Ríša, Honza, Miloš, Iveta, Jarda, Dan, Helena (v zákrytu), Vláďa; v popředí Hanka, Kateřina a Martin junior

Výhled na Krč Na střeše zámku Krč Na střeše zámku Krč

* * *

VYCHÁZKA DVACÁTÁ DRUHÁ, 11. května 2011 - Vodárenská věž Děvín

text a snímky: Martin

Rozlučka s 2. sezónou pražských vycházek

Pouhé dva dny po kladenské akci přichystal další organizátor, Pavel Gejdoš, přímo lahůdku: výstup na unikátní vodárenskou věž na Děvíně v pražské čtvrti Radlice, místní části Dívčí Hrady. Zdálky viditelná modře opláštěná věž, dnes bohužel doslova obsypaná parazitujícími satelitními přijímači, je součástí vodárenského areálu z roku 1976 určeného pro zásobování Jihozápadního Města vodou. Součástí tohoto zařízení je přečerpávací stanice, napájená potrubím z vodojemu v Jesenici, jakož i vyrovnávací vodárenská věž.

Věž Děvín

Konstrukce vodárenské věže Děvín byla vyprojektována architektem Karlem Hubáčkem jako tři paralelní, vzájemně spojené ocelové válce o výšce 50 m a průměru 3,5 m. Tato stavba, dokončená v roce 1977, je příkladem inženýrského díla s čistě užitkovou funkcí, avšak s vysokou architektonickou hodnotou.

Chvíli po dvanácté hodině (organizátor se o 5 minut opozdil, za což sklidil od Martina zaslouženou důtku) jsme se za jasného májového počasí potkali před areálem. Prodloužený oběd, přehozená směna a dokonce jedno porušení léčebného režimu v pracovní neschopnosti, to byly okolnosti, které stály za účastí nás sedmi statečných. Dorazil dokonce i Jara Klement z Brna, který si podle svých slov „toto nemohl nechat ujít“. A dobře udělal – po vyšlapání řádné porce schodů (přesné číslo Martin jako obvykle zapomněl, ale bylo to nějak jen těsně méně než na Petříně) se naskytl jedinečný výhled na velkou část Prahy. Pro statistiky možná jeden zajímavý údaj – s nadmořskou výškou 310 m n.m. by mělo jít o nejvýše položenou pražskou věž.

Posléze nám bylo dokonce dovoleno vylézt po kovovém žebříku do nejhořejšího patra. Z důvodu již zmíněných všudypřítomných antén však výhled konvergoval k nule :-), čili stanout na pomyslné střeše bylo spíše věcí osobní odvahy. Škoda, že čas zvoucí do práce, resp. k návratu na lůžko, nám tentokrát neumožnil společné závěrečné posezení. Za přípravu originálního výstupu patří Pavlovi velký dík.

Výhled z věže na Prahu Výhled z děvínské věže Pohled k Petřínu a Pražskému hradu

* * *

VYCHÁZKA DVACÁTÁ PRVNÍ, 9. května 2011 - Kladenská panoramata

text: Martin a Jarda, snímky: Martin (1-2), Vláďa Šembera (3)

Tentokrát jsme se, jak je v poslední době stále častější, opět vypravili kousek za hranice stověžaté metropole. Našim cílem se stalo největší středočeské město, Kladno.

Pondělní pozdní odpoledne bylo slunečné, ale nijak zvlášť horké. Dohlednost byla slušná, a co do termínu se tak Martin s Jardou trefili. Návštěvu prvního objektu domluvil Martin, šlo o fešnou radnici na historickém náměstí Oty Pavla, Jarda pak přidal jeden z věžáků v Kladně-Rozdělově. A náplň setkání byla na světě.

Přátelskou jarní atmosféru jsem se rozhodl podpořit koupí orchideje pro dámu, která nám výstup přislíbila; možná i tato drobnost přispěla k tomu, že usměvavá mladá paní, elegantně oblečená do světlého kalhotového kostýmu, nás doprovodila až na ochoz – sama totiž uvedla, že nahoře dosud nebyla. My rozhlednáři jsme na tom byli v tomto ohledu stejně, ale v jiném lépe: měli jsme vhodnější oblečení a nízkou obuv, což nám usnadnilo poslední, náročnější fázi výstupu. Rozhled shora nás docela překvapil: jako na dlani se pod námi prostřelo Kladno s Poldovkou, náměstím Oty Pavla a Kožovou horou; v dáli jsme viděli Říp, Bezděz, Ralsko, Sedlo, část Středohoří a v mlze se na horizontu dal pouhým okem rozeznat typický hřbet Ještědu. Dálkové pohledy chybějí západním směrem, což si pak zbylí účastníci plně vynahradili na střešní terase rozdělovského věžáku.


Věžové domy v Rozdělově byly postaveny v letech 1954 až 1957 jako součást projektu vzorového sídliště, který však nikdy nebyl dokončen. Kladno tak přišlo o náměstí s kolonádou nebo o experimentální dům z litého betonu. Jsou postaveny podle projektu architektů Josefa Havlíčka, Karla Filsaka a Karla Bubeníčka a jsou památkově chráněné. Třináctipodlažní domy na půdorysu písmene T mají bohatě členěné fasády ze zušlechtěné omítky kamenného vzhledu, která je typická pro prvorepublikové stavby. Po obou stranách každého vchodu jsou keramická domovní znamení zobrazující různá zvířata. Z důvodu poměrně pozdní hodiny návštěvy druhého objektu a s ohledem na onemocnění jednoho z organizátorů, Jardy Fábery, zřejmě budeme tento objekt v budoucnu opakovat.

* * *

VYCHÁZKA DVACÁTÁ, 1. listopadu 2010 - Vyhlídka DDM v Modřanech
text a snímky: Martin

KPR pod modřanskou rozhlednou

Hned na první den po skončení letošní turistické sezóny připadlo již druhé jubileum pražských vycházkářů. Obdobně jako loni na Libiši jsme využili listopadové pondělí k návštěvě vyhlídkové věže.

Akci provázela vysoká účast, neboť vyhlídková věž obtáčející komín Domu dětí a mládeže v Modřanech byla architektem Miluničem projektována jako rozhledna, a tak si řada návštěvníků zopakovala výstup z počátků svého putování po rozhlednách, někteří věž navštívili vůbec poprvé. Přivítali jsme jednu novou členku, moderátorku Ali Schánělovou.

Počasí bylo příjemně teplé, výhledy z věže byly bohužel mlhavé z důvodu déletrvajícího oparu. Docela pěkně bylo vidět na okolní Modřany a Lhotku, vršky na Chuchli a jižní část Barrandova; vršky kolem Radotína a Zbraslavi se již ztrácely v mlze, ze které aspoň na chvíli vykoukl vysílač Cukrák.

Děkujeme správci mgr. Dastychovi za umožnění mimořádného výstupu. Po sestupu z věže jsme pořídili tradiční skupinový snímek a po skupinkách se rozešli tradičně rozmanitým způsobem - k autům, na MHD, Honza s Frantou a Pepou šli do Modřan na vlak a Martin s Pavlem dokonce odjeli lahovickým přívozem.


Výhled k jihovýchodu Výhled směrem k Chuchli Výhled na Modřany, v pozadí meteověž na Libuši Výhled z DDM Modřany Výhled z DDM Modřany

* * *

VYCHÁZKA DEVATENÁCTÁ, 14. října 2010 - Parková vyhlídka v Dubči
text a snímky: Martin

Vyhlídka, na kterou tentokrát nasměrovala svoji pozornost naše vycházková parta, byla poměrně neobvyklá. Jednalo se totiž o první parkovou vyhlídkovou stavbu v Praze. Již vznik této vycházky byl zajímavý – původně jsme uvažovali o výstupu na Děvín a Paví vrch, ale při přípravě 15. čísla Rozhlednáře mne zaujalo avízo na slavnostní otevření revitalizovaného parku s vyhlídkovou věží v místní části Prahy 10 – Dubči, který byl vybudován v místě bývalé černé skládky a nehostinného zákoutí v údolí Říčanského potoka.

Amfiteátr Výhled na revitalizovaný park Nová dřevěná vyhlídka Vyhlídka do parku

Pozvánka „na poslední chvíli“ se podle očekávání odrazila na účasti: na zastávce autobusu 111 na Skalce jsme se sešli čtyři, pátý Žábra se přidal na místě. Již místo samé jsme poměrně dlouho hledali, nebylo příliš dobře označené. Ve hře byly pochopitelně i další faktory - lokalitu jsme neznali ani nikdo ze spolucestujících v autobuse nám neuměl poradit. Naštěstí Dubeč není nikterak rozlehlá a u rybníka Rohožník jsme na třetí pokus dostali radu od maminky s kočárkem.

Nová dřevěná vyhlídka Naše parta na vyhlídce Honza na vyhlídce Naše parta na vyhlídce Vyhlídka do parku

Nutno říci, že tisková zpráva magistrátu byla dosti nadnesená a jednoznačně oděná do předvolebního reklamního hávu. Kromě zatím neexistujícího značení je nutno říci, že park (spíše jen parčík, revitalizovaná plocha obnáší 2,5 ha) není v žádném případě dokončený. Nezanedbatelná část parku (terasa, zřejmě s menší vinicí) je pouze velkým staveništěm a nejbližší okolí dřevěné vyhlídkové konstrukce připomínalo téměř měsíční krajinu.

Rozlučka s 2. sezónou pražských vycházek

Faktem ale je, že lokalita se proměňuje a příští rok po dokončení a započetí vegetační sezóny se parčík jistě stane vyhledávaným odpočinkovým místem.

Kromě velkoryse řešené, bytelné vyhlídkové věže (dvojí schodiště, prostorná plošina ve výšce ca. 3 metry, 14 schodů) s výhledem na parčík nás zaujalo především uměle zmeandrované rameno Říčanského potoka a nově vytvořený rybníček. Řekli jsme si, že nebude od věci sem příští rok uspořádat vycházkové repete a ověřit, k jaké proměně parku mezitím došlo.

Na setkání panovala, jak je poslední dobou stále častější, velmi uvolněná a přátelská atmosféra. Vycházku jsme zakončili v místní restauraci nad jednotným menu (smažený sýr s hranolkami, resp. bramborami a plzní) a slavnostním přípitkem jsme uzavřeli i druhou sezónu pražských vycházkářů.

* * *

VYCHÁZKA OSMNÁCTÁ, 23. září 2010 - Vodárenská věž v Pečkách
zapsal: Honza, snímky: Honza a Aida

Osmnácté pražské setkání, na kterém se nás sešlo symbolických 18, se konalo téměř 50 km východně od centra (a 30 km od okraje) města Prahy, v rovinatém Polabí ležících Pečkách. Přestože právě začal podzim, měli jsme štěstí na krásné slunečné počasí.

Pečky mají výborné železniční spojení jak s Prahou, tak s východními Čechami, což několik účastníků využilo. Sešli jsme se v 17:00 v nedávno zrekon-struovaném prostoru před nádražní budovou, jen malý kousek od našeho dnešního cíle, jímž byl elegantní věžový vodojem z roku 1932, dominanta Peček. Na místě nás uvítal správce pan Hartman. Pohovořil o historii a významu stavby a poté jsme se již vydali vzhůru. Cestou jsme napočítali 182 schodů. Z vyhlídkové terasy se nám, kromě krásného výhledu na celé město Pečky, naskytl pohled na Sadskou s výrazným kostelem na kopečku, města Nymburk, Poděbrady a Kolín, kopce Oškobrh a Bedřichov, vidět byla i špička kostela v Plaňanech. Velmi zajímavé a málo vídané bylo pozorovat čilý železniční ruch pod námi. Kvůli oparu jsme bohužel neměli možnost dohlédnout na Bezděz, Ještěd a Krkonoše. Pan správce byl velmi příjemný a ochotně nám poskytoval podrobné informace o výhledu a různé zajímavosti týkající se Peček. Díky tomu někteří vydrželi na terase téměř hodinu, která jako obvykle velmi rychle utekla.


Vodojem v Pečkách Výhled z vodojemu v Pečkách Výhled z vodojemu v Pečkách Výhled z vodojemu v Pečkách Výhled z vodojemu v Pečkách


Účastníci si setkání velmi pochvalovali. Jelikož výhled nebyl kvůli již zmíněnému oparu ideální (neviděli jsme hory), budeme uvažovat o zopakování akce. Co říkáte?

* * *

VYCHÁZKA SEDMNÁCTÁ, 16. září 2010 - Juditina věž
text a snímky: Martin

Další čtvrteční setkání na starobylé Juditině věži uspořádala Helena. Za přípravu velmi zajímavého objektu jí děkuji a za sebe mohu říci, že mne velmi upoutala, ačkoli tentokrát to spíše než vyhlídka byl výklad dlouholetého člena Klubu za starou Prahu, jenž vlastní věž již od roku 1927.

Juditina věž je nižší a starší z obou malostranských mosteckých věží. Je s ní propojena branou tvořící vstup z Karlova mostu na Malou Stranu na Královské cestě. Původně byla součástí Juditina mostu, předchůdce dnešního Karlova mostu. Byla zbudována z kvádříkového zdiva v románském slohu v druhé polovině 12. století. Ve 13. století zde byla brána a druhá, menší severní věž, nahrazené v souvislosti s budováním nového Karlova mostu dnešními gotickými stavbami. Po roce 1591 byla věž renesančně upravena: cimbuří nahrazeno renesančními štíty, fasáda vyzdobena sgrafitovým kvádrováním se symbolem Bafometa a byla nově proražena okna.

Přivítali jsme i dva nové členy, bohužel přišli s děckem setrvačně rušícím průběh výkladu. To bylo pro většinu z nás nepříjemné. Proto se přimlouvám na příštích setkáních za ohleduplnost vůči průvodci i ostatním členům klubu. Je-li plánována prohlídka s průvodcem, prosím zvažme vždy účast malých dětí!

Vyhlídka z konferenční místnosti nebyla sice tak dalekosáhlá jako ze známější přístupné Mostecké věže, v odlesku večerního slunka však nechyběl tajemný půvab.

Juditina věž Starobylé schody Zasedací místnost Klubu za starou Prahu Karlův most Soumrak nad Karlovým mostem